Brněnské zastupitelstvo schválilo „Strategii sociální začleňování“. Zastupitelé KSČM se k ní vymezili kriticky. Ne proto, že by snad byli proti tomu, co má v názvu. Ale proto, že to schválený materiál z velké části jen předstírá. A místo skutečného řešení problému nabízí jakousi show, která řadu jeho vážných projevů jen dál zkomplikuje. A tím snáz vyvolá i oprávněný pocit křivdy spousty u těch, „na koho nedostane“.
Už „udržitelnost“ toho, co schválená „Strategie“ zavádí, si přitom vyžádá další zhruba 2 miliardy korun v příštích letech. Nebudou-li v silách městského rozpočtu, vyluxovaného i řadou jiných „investic“, které jsme kritizovali včas a právem, hrozí navíc i to, že bude Brno penalizováno za nedodržení podmínek čerpání peněz z fondů EU, z nichž má být „Strategie“ většinově financována na svém startu. Naše kritické stanovisko ( http://kscm-brno.cz/view.php?nazevclanku=jakou-vahu-ma-opozicni-argument-proti-koalicnim-nedopracovanym-napadum&cisloclanku=2016030005 ) nemohlo opomenout ani jiný moment. A sice důvodné podezření, že celá koncepce je šita na míru zištnému zálusku, který si na věc dělají „neziskovky“ spojené s pány z Žít Brno
Postoj KSČM zaznamenal i Deník Referendum. A vedle střípků pravdy ho zahrnul i komentáři, k nimž mlčet prostě nelze. Dřív než k nim však právě k tomu, co se dnes v podobných médiích vídá jen velice zřídka. Jako malý – píše tu Radovan Bartošek – jsem byl s otcem na návštěvě u sousedky. „Byla to velmi pracovitá a laskavá žena a také přesvědčená členka KSČM. Nedokázal jsem to pochopit. ´Bez komunistů bychom umřeli hlady,´ odtušila na můj tázavý pohled. Narodila se totiž do extrémně chudé rodiny s velkým počtem dětí. Někteří sourozenci neměli ani na vlastní boty, jídlo bylo vzácností. Komunisté téhle rodině pomohli přežít. Pomohli přežít i statisícům dalších lidí, proletářů v nejvlastnějším smyslu toho slova. Těm, kteří byli na periférii, ať už geografické či sociální, dali za levný peníz nebo i zadarmo bydlení, práci a hlavně lidskou důstojnost. Nebude se to číst snadno, ale pro řadu lidí na venkově i pro dělníky ve městech znamenal únorový převrat objektivní zlepšení jejich životní úrovně. Právě tady, mezi těmi, kdo v dětství třeba neměli ani vlastní boty, a mezi jejich potomky, kterým tuto zkušenost předali, se rekrutují dnešní voliči KSČM. Komunisty podporují, protože kdysi jim právě pomohli k důstojnějšímu životu a protože dnešní doba možnost sociálního vzestupu neustále zužuje.“
Dnes tyto pravdy dusí tuhá cenzura. Tím víc se za ně Deníku Referendum sluší poděkovat. S malým dodatkem: doba, díky níž lidé volí komunisty i dnes, pomohla nejen těm, kdo se narodili do vyslovené bídy. Socialismus zrušil nouzi a sociální vyloučení kompletně. O to víc rozšířil „možnosti sociálního vzestupu“. A to je argument, který vnímá i spousta lidí, kteří z nejchudšího pytle sami nepocházejí - a na samém dně nejsou mnohdy ani teď. Argument, jehož váha roste úměrně tomu, co na milióny lidí doléhá dnes.
Týž Deník Referendum se však hned nato snaží vzbudit zdání, že to, zač vděčíme svým předchůdcům, je dnešním brněnským komunistům cizí. Naši kritiku „Strategii sociální začleňování“ hází do jednoho pytle s tím, jak se k ní staví brněnská pravice. Je to totální nesmysl. Pro nás je přístup oné „Strategie“ naopak „systémový“ až příliš. Všemu, co plyne z podstaty dnešního systému, se totiž úzkostlivě vyhýbá. Z toho, co tisíce občanů Brna sociálně „vyčleňuje“, si vybírá jen nepatrný zlomek. I ten přitom „řeší“ jen velmi okrajově, pokud vůbec. Z tohoto hlediska je to tak i dokument krajně „nesystémový“.
Za všechny příklady aspoň pár. „Strategie“ dělá vědu z několika desítek bytů pro sociálně zranitelné. O tom, komu budou přiděleny, se má rozhodovat losem (?!?). I v Brně jsou však desetitisíce rodin, které decimuje lichvářské nájemné. Na tom však „Strategie“ nemění zhola nic. Ani na tom, že lidem, kteří už někdy za bydlení dlužili, je právo na novou nájemní smlouvu upřeno úplně. S těmi pár byty, které se mají rozdělovat losem, se přitom počítá jen pro lidi, odkázané na dávky v hmotné nouzi. V Brně však narůstá i zóna „pracující chudoby“. Mají být diskriminováni i v tak závažné otázce, jakou je právo na bydlení? Z jakého titulu? Za situace, kdy město – mj. v souvislosti s jeho privatizací – léta zanedbávalo i údržbu a opravy bytového fondu. A tento „vnitřní dluh“ dosáhl zhruba 1 miliardy korun? Což je další břemeno, které z bydlících nikdo nesejme. A ve svém důsledku zkomplikuje sociální začleňování spousty rodin ještě víc.
Vstupní rozpočet „Strategie“ činí zhruba 800 miliónů. Z velké části má přitom, jak už řečeno, jít o finance z „evropských fondů“. Ze všeho, v čem se sociální vyloučení projevuje už dnes, to vyřeší jen nepatrný zlomek. Pokud se ovšem další dvě miliardy, nezbytné pro pokračování programu, vyčlenit nepodaří, město bude muset evropskou dotaci s ostudou vrátit. Vzniklou ztrátu uhradí tak či onak sami občané Brna. Tím omezenější budou i zdroje pomoci těm nejpotřebnějším. Hlasovat pro koncepci, hrozící opakem deklarovaného cíle, by byla nezodpovědnost.
Obsahuje i body, s nimiž lze souhlasit. Tím méně dává garancí, jak jich dosáhnout. Počítá například s 10.000 novými pracovními místy? Kdo je vytvoří, však už neříká. Nad pasáží, jak zefektivnit boj s drogovou závislostí, se čtenář neubrání ani úsměvu. Ten cíl totiž razí i hnutí „Žít Brno“. Právě to, které se před volbami podbízelo i návrhy na „legalizaci ´měkkých drog´“…
Tohle vše – i řada důvodů ke kritice zmíněné „Strategie“ – se dá z našeho stanoviska vyčíst bez větší námahy. Deník Referendum se však pravdy, již pustil o naší minulosti, očividně zalekl. A ve snaze ten poklesek napravit na nás vyrazil – školením z „marxismu“. A to ne z „Kapitálu“, ale dokonce z „Německé ideologie“ – díla, o němž většina dnešních žurnalistů nemá ani tušení. Sám fakt, že Deník Referendum je čestnou výjimkou, je „dechberoucím“ osvěžením. Tím legračnější jsou sentence, které z něj vypadly.
„Chudobu“ si – říká se tu – „v souvislosti s Marxem spojujeme s pojmem proletariátu. Existuje dnes proletariát? Pokud přistoupíme na interpretaci marxismu-leninismu, pak je proletariátem dělnická třída, tedy konkrétní masa lidí. Je to skoro jako s tím hrníčkem“ (?!?). „Jenže svět se mění. Dnešní evropští dělníci žádným proletariátem nejsou. Hlavně kvalifikovaní dělníci pracující třeba s CNC se do svých příjmů dávno zařadili do střední třídy. Stranická disciplína se ale musí udržovat, i kdyby to mělo být na úkor skutečných nejslabších dneška.“ Neb proletariát – míní učitel „marxismu“ z Deníku Referendum – je „stavem uměle vyvolané chudoby“. „Žádná pevná masa, ale princip, který přináší zvrat společenských poměrů“. A „v roce 2016 jím už dělnická třída není, role proletariátu se chopili ti, kdo jsou ponížení a zbavovaní svého lidství dnes – ti, na které chce cílit Strategie sociálního začleňování a jimiž brněnští komunisté z celého svého srdce pohrdají“.
Co věta, to perla. A k tomu i nejapná urážka – brněnských komunistů i Karla Marxe. Kontrast mezi bohatstvím a chudobou pobuřuje i kdejakého moralistu. Marxismus bez uvozovek – a tedy i „Kapitál“ a „Německá ideologie“ - je o rozporu mezi kapitálem a námezdní prací, která ten kapitál zhodnocuje. O postupné „proletarizaci“ všech, kdo z cizí práce nežijí – a nejenom těch, kdo přitom nosí i montérky. Už Marx psal i o „proletariátu kancelářském“ a jeho jiných variantách, než té v „modrých límečcích“. A také o „dělnické aristokracii“ v montérkách, „přikrmované“ z kolonií, která si jako součást „střední třídy“ jen omylem připadá. My z toho žádné školení nepotřebujeme. Žádá-li nás jeho autor, abychom „četli Marxe pozorněji“, měl by začít sám u sebe. Tím méně „pohrdáme“ kýmkoli z těch, koho dnešní poměry sráží na samé dno.
Naším cílem je to, co jsme už dokázali – úplná likvidace nouze a sociální vyloučení. V silách kapitalismu to není. Tím méně to vyřeší „Strategie sociálního začleňování“, schválená většinou na brněnské radnici. Problém, který nastoluje, „řeší“ zhruba stejně, jako centrála EU migrační krizi. Podporou takové šaškárny bychom se u voličů jen zkompromitovali.
Nám jde o „zvrat společenských poměrů“, který skoncuje s každou nouzí. Jen ten pomůže jak těm, kdo se propadli až na dno, tak „dělníkům pracujícím s CNC“. I drtivé většině všech ostatních, koho má kapitál jen za „lidský zdroj“, z nějž doluje zisk. Těch, kdo do té kategorie spadají, je skutečně ještě mnohem víc, než za časů Karla Marxe. Právě to ovšem předpověděl už on.
Volá-li po „zvratu společenských poměrů“ i Deník Referendum, je to pozoruhodný signál. Ta změna do klína sama nespadne. Prosadí ji jen demokratická většina. Boj o ni začíná už dnes. Pustit se do něj je nejvyšší čas. Ten obrat musí přinést už náš květnový sjezd. Podporu má i mezi brněnskými komunisty. Včetně konkrétních lidí, majících na to postavit se mu do čela.