Pro každého existují jakési dva světy. Jeden vnitřní, osobní, který nás charakterizuje a který určuje postoj ke druhému světu, který nás společně obklopuje a je dnes charakterizovaný nepřetržitým proudem informací.
Obklopující, všudypřítomný svět informací nás přitom nenápadně ovládá, mění a manipuluje a to jistě daleko více, než jsme my schopní jej jednotlivě ovlivnit. Přemíru informací, jež kolem nás a k nám neustále proudí při nedostatku času na jejich zpracování proto musíme, spíše více než méně, filtrovat. Tedy cíleně přijímat či vyhledávat takové, které se nás bezprostředně dotýkají, oslovují nás či se nám prostě hodí. Každý z nás se tímto výběrem vůči komplexnosti okolního světa vymezuje a s ním komunikuje. To ale neznamená, že okolní svět a složité procesy v něm probíhající se nám tímto přizpůsobí. Naopak. Jak vědomě, tak také neúmyslně, podvědomě se mu přizpůsobujeme my.
Pro byť jen krajské předvolební zamyšlení je podstatné, že se všichni občané našeho státu bez rozdílu politického názoru nacházíme v čase, kdy nás masivní informační kampaň stále viditelněji odvádí od dříve pro většinu obyvatel nesporně pozitivně fungujícího socialistického státu do „státu“ zabezpečujícího především nadvládu hrstky bohatých nad iluzorně strukturovanou společností chudých. Jsme vedeni k pošlapávání historie úspěchů budování socialismu, českého aktivního podílu na osvobození Evropy od německého fašismu, opouštění tradic, na kterých se nedávno, sotva před sto lety, zrodila moderní česká státnost a k bagatelizování významu tvůrců a buditelů celé historie národa! Jsme vedeni k zavržení pozitivního vlastenectví jako něčeho nepatřičného a škodlivého pro budoucnost.
Za necelé tři týdny půjdeme opět do volebních místností volit tentokrát krajské zastupitele a než budeme přesvědčovat občany kraje k volbě našich zástupců a KSČM, měli bychom si být vědomi především sami sebe! Vždyť právě zřetelná hrdost na svou vlastní tradici a vzdorující soudržnou přítomnost pro lepší budoucnost ne pro sebe, ale pro lidi osloví ve světě destrukční mediální masáže mnoho občanů, kterým ještě není osud jich samých a jejich dětí jako nositelů národní identity lhostejný. Buďme vidět a dejme vědět, že náš program má obsah i směr!
Ze souboru volebních priorit pro Brno, které lze najít na jiném místě chci v souvislosti s tématem úvahy upozornit na tři, které mají za svou obecností velmi konkrétní dopad právě na zachování národního povědomí a posilování sociální soudržnosti. Jsou to:
Domnívám se, že právě na těchto třech bodech lze dobře poukázat na „rozpor mezi slovy a činy“ a úspěchy restaurovaného kapitalismu za 25 let. Podívejme se jen na stav naší státní reprezentace, stojící na relativně úspěšných jednotlivcích, bez masové základny sportující mládeže v kroužcích a klubech od základních škol, obcí a krajů. Na čem jiném než masové podpoře sportu má například vyrůstat generace sebevědomých, ale fér mladých lidí, vědomých si své národní hrdosti a ochotných v případě potřeby svůj národ a jeho právo bránit i se zbraní v ruce? Toho ovšem nedosáhneme například výstavbou předražených cyklostezek nebo podporou výběrových sportovních klubů... Všimněme si v této souvislosti programové priority zajištění bezpečnosti občanů.
V pojetí KSČM nebude například nikdy zajištění bezpečnosti občanů odkázáno jen na financování profesionálních složek, jako zejména hasičů, policie a zdravotnické záchranné služby. To bychom připustili, že i bezpečnost a záchrana zdraví je jen prostředím pro kšeft!? V našem pojetí jde a půjde především o výchovu k bezpečnosti, o výchovu k solidaritě a schopnosti pomoci v nouzi. Jinými slovy, opět k jisté podobě vlastenectví.
K závěru úvahy se vrátím ke střetu jednotlivce s realitou světa schovaného za proudy neprotříděných informací, například i v podobě mnoha televizních seriálů. I ty jsou prostředkem informační manipulace zastírající, že věci mohou být jinak, než se učí ve škole či hlásá v televizi a píše v novinách, že pravda nezakládá právo, že spravedlnost není jen slepá ale také drahá, že dnešní demokracie je spíše oligarchií, že dobrý skutek skutečně bývá po zásluze potrestán a usilovná práce nevede k “americkému snu“ (proto je to také sen), zkrátka že existují dva světy – „papírový“ a skutečný.
Nabízí se tedy otázka, jak žít v současném věku informací? Snadno i těžko. Snadněji v případě, že nemáme jiné ambice než prostě plout v proudu, relativně sytý ale bez zisků skutečných hodnot. Pro ty, kdož chtějí přece jen něco více ať už pro sebe nebo pro jiné (a těmi právě vždy byli komunisté) bude cesta znatelně trnitější. Znamená totiž informace studovat, nejen přijímat. Znamená to mít svůj názor, umět a nebát se jej hájit argumenty, umět jej rozvíjet na základě nových poznatků. Přemýšlet o informacích, posuzovat jejich hodnověrnost, nespoléhat na jediný zdroj, vyhledávat další zdroje a na základě více informací teprve vytvářet svůj vlastní názor. Vždyť ani stokrát opakovaná lež stále není pravdou a na každém šprochu je pravdy zpravidla skutečně jen trochu! Pro komunisty to znamená i umět nechat se vést ideou při hledání nových cest s vědomím, že žádná idea není dogma!
Na základě tohoto vědomí mi na závěr dovolte připomenout letošní IX. sjezd, který opět vrátil KSČM ideologickou práci a vědu, bez které nelze dosáhnout funkční jednoty a uvědomělé stranické kázně, jakkoliv byly v čase a praxi tyto pojmy významově deformovány.
Do voleb s odvahou být komunisty a přesvědčit, že víme proč!