chtělo by se zvolat, parafrázujíc klasika. Neboť dny do parlamentních voleb počítáme už v desítkách, a i já, jako každý zodpovědný volič dnes hledám, pokud možno exaktní, odpověď na otázku koho a především proč volit.
Paradoxně mi v hledání odpovědi významně napomohlo úterní rozhodnutí rozšířeného vedení KDU-ČSL. Rozhodnutí, kterým vedení této strany opět jednoznačně potvrdilo známou pravdu, že jeho touha být o moci je nesrovnatelně silnější než vnitrostranická demokracie, než názor vlastních členů.
Odpověď na otázku koho volit přece najdu jednoduchou vylučovací metodou. Stačí si stanovit, kterou stranu či hnutí nemohu volit. Není přece možné volit stranu, jejíž vedení účelově nerespektuje závazné rozhodnutí svého nejvyššího orgánu – sjezdu. Není přece možné volit stranu či hnutí, která je ideově vyprázdněná, která záměrně neplní svůj volební program – především v oblastech sociálních a zajišťující dlouhodobý rozvoj státu, která nemá zájem řešit negativní společensky škodlivé důsledky rozhodnutí předcházejících vlád a parlamentu po převratu v roce 1989. Nebo takovou, která je ohebná tou měrou, že pro svou účast ve vládě opustí vlastní volební program, či si za svůj program bere program svého majitele. Která se prostřednictvím svých představitelů poklonkuje Sudetským krajanským sdružením či se se bezvýhradně podřizuje přáním USA a EU, včetně stupňování napětí s Ruskem, která souhlasila s ustavením a podporuje mccarthiovský cenzurní úřad, která vydává za své návrhy jiných, která umožňuje prokorupční jednání, která neustále svůj program a sliby populisticky mění dle nálady ve společnosti, která ústy svých politiků tvrdí, že nemá politiky, která se podílí na ostuzování českých tradic a vlastenectví nahrazuje slouhovským podlézáním zájmům západních velmocí, která dovolí podřízení části české armády pod velení bundeswehru pro válku proti Rusku, stranu či hnutí pro niž dohoda platí jen po dobu, po kterou je to pro ni výhodné, …
Jistě by se v tomto smyslu dalo pokračovat. Na základě takové vylučovací metody tak jednoznačně dojdu k názoru, že budu volit takovou stranu, která má ve svém programu například
vystoupení z NATO, prosazení přijetí obecného referenda, zavedení progresivní daně, jedinou státní zdravotní pojišťovnu, dořešení a zdanění tzv. Církevních restitucí či vytvoření státního komerčního bankovního ústavu. Odpověď na otázku v titulku je tak jasná.
Ještě připojím poznámku: Vůbec není od věci zamyslet se nad tím, jaké má příslušná strana (hnutí) připravené kádry pro výkon budoucích možných členů vlády.
Aleš Růčka, pracovník MěV KSČM v Brně